Rozhovor pro časopis Koktejl

25. 6. 2010

Tělesný úklid podle Venuše

VENUŠE STUDNIČKOVÁ si dávno vybudovala svou pozici na poli bylinkářství a alternativní medicíny. Vyrůstala v rodině bylinkářky a léčitelky. Svou roli tedy sehrály i geny. Stále se vzdělává , neslibuje zázraky a vždycky upozorňuje na nutnost následovat rady lékařů.

Jak jste se stala „legální“ bylinkářkou?

Začátky mého podnikání byly zábavné. Když jsem si šla po revoluci zažádat o živnostenský list k bylinkám, myslela jsem, že odpovídající bude „nákup a prodej léčivých rostlin od renomovaných prodejců“. S tím si na živnostenském odboru nevěděli rady, takže prý prostě „nákup a prodej“ jako všichni a „prodávejte si, co chcete“. Stala jsem se něčím mezi potravinami, zdravotnickými pomůckami a lékařskými věcmi,různé úřady a kontroly nevěděly, co po mně vlastně mají chtít...

„Dělat bylinky není jako prodávat obyčejné zboží přes pult. Můžete i uškodit.“

Co vaší kariéře bylinářky předcházelo?

Indiáni kmene Hopi byli znalci přírodní medicíny a používali i ušní svíčky, které Venuše také nabízí.

Před osmdesátým devátým být veřejně bylinkářkou nešlo. Nejdřív jsem odmaturovala jako všeobecná sestra, následovala nástavba na dětskou sestru a pak na rehabilitační. Což mi rozhodně na škodu nebylo. Například latina ze studií mi značně ulehčuje spolupráci s lékaři. Jsou i tací, kteří rovnou řeknou pacientovi: vezměte nález a běžte s ním k Venuši. Obrovskou roli v mém životě sehrál pan primář Lysý st., který mě důsledně vedl k tomu, abych se o zdravotnictví zají­mala do hloubky, včetně složení léků a dal­ších souvisejících věcí. Dělat bylinky není jednoduše podat něco přes pult, je to věda, při níž by se člověk měl zajímat o potřeby a taje lidského těla důsledně. Měl by třeba vědět, co s čím nekombinovat, například nedávat ženě s antikoncepcí třezalku, lidem, kteří berou psychofarmaka, nedoporučovat meduňku atd. Sledovat vývoj, stále se učit, nepřetržitě sbírat nové zkušenosti. Bylinky by se prostě neměly brát jako byznys, ale zodpovědně jako doplněk pro zdraví. I dob­ře míněný čaj může uškodit.

Máme před sebou léto. Pro většinu z nás příjemné období. Co však podzim a po­věstné deprese?

Podzimní deprese jsou menší než ty, které přicházejí s koncem zimy. Je to logické -dost lidí je po dovolených, ještě pořád jsou plni vzpomínek na letní pohodu, krásné počasí, babí léto, procházky, houby, gri­lování, kdo má bylinkovou zahrádku, tak sklízí... Já bych definovala podzim spíše jako období „zazimovávání" nebo „těles­ného úklidu". V létě jsme si dopřávali více sladkého, více alkoholu, masa, grilovaných jídel a navíc musíme počítat se zimní hroz­bou chřipek, bolestí kloubů a nakonec i blížícími se vánočními svátky s tradičními stresy, ale i dal­šími „stravovacími hříchy". Takže bychom měli dopřát or­ganismu „očistné" dny, tj. by­linkové čaje, ledvinové nebo „jednobylinkové" čaje (celík, vřes, přeslička), dostatek tekutin bez cukru a bublinek, omezit jídla příliš sladká, tučná, těžká a příliš slaná...

Kopřiva je ideální pro přípravu čaje. Zbaví tělo škodlivin. Paradoxně je i nežádoucím plevelem.

Hodně se mluví o skvělých účincích kopřivy.

Kopřiva je dobrá, ale - jako všechno -ani ta se nemá přehánět. Takže doporučuji pít ji maximálně týden. Pro podzim, kdy je ještě relativně teplo, existuje dobrý recept na kopřivu „za studena" - vršky kopřiv rozmixovat, na litr přidat 2-3 snítky máty, plátky z půlky až jednoho citronu a když se člověk nepřinutí pít nesladké, tak trochu medu. Vychladit, popř. přidat led, a ten litr průběžně přes den vypít. Jde o očistnou kúru, která je i velmi příjemná na chuť. Důležité je ani při podzimu nezapomínat na pohyb. Cvičení - pro ženy je obzvlášť zdravé věnovat se břišním tancům, ale i procházky jsou důležité. Ti, kdo mají domácí mazlíčky, to mají jednodušší, protože jsou nuceni se pohybu věnovat v jakémkoli počasí. Ale zároveň také vlastní jedno z nejúčinnějších antidepresiv. Mám dva knírače, takže dobře vím, o čem mluvím...

Ale když jsme byly u těch depresí, musím říci, že mnohem horší jsou ty, které přichá­zejí před jarem. Počasí je možná lepší, ale den je ještě krátký...

Že vás přerušuji - skáčete mi z Vánoc do jara, co mezitím?

Mezitím lidi platí daně. To bývá další pří­spěvek k předjarním „depkám"... Prostě po Velikonocích je třeba dalšího odlehčení tělu, prolévat ho detoxikačními, úlevovými čaji, používat i voňavé polštářky z levandule, dobromysli, meduňky, třezalky apod. Pít očistné čaje nebo jednotlivé byliny na ledviny, močový měchýř, stimulaci a regeneraci jaterních buněk (ostropestřec mariánský), čaje na snížení cholesterolu… Samozřejmě, že jde v první řadě o zdraví, ale také chceme být pěkní do jarního oblečení a vzápětí do plavek, ne?

„Když v Ústí nad Labem řeknete „jdu k Venuši“,
nikdo nepochybuje, že
míříte pro radu k místní bylinkářce.“